Třetí ročník agenturou Liver Music pořádaného Blue Festu 2017 měl na svém programu asi největší zahraniční hvězdy ve své historii. Zahájilo sice domácí (i když vlastně taky tak trochu mezinárodní) Petra Börnerová Trio, ve kterém hlavní protagonistku doprovází její manžel Tomáš Bobrovniczký (původem odkudsi z maďarsko-slovenského pomezí) a jejich (teď „už“ osmiletý) syn.
Sedmačtyřicetiletý Anthony Gomes je sice Kanaďan, nicméně ze smíšeného francouzsko-portugalského manželství. První desku vydal v roce 1998, a od té doby natočil spoustu dalších, které jsou vesměs docela vysoce ceněné. Stál za ta léta na pódiu s těmi největšími jmény bluesového světa, nicméně já jsem si potvrdil svůj dojem z jeho desek, že mě ta hudba zase moc nebere, a to ani naživo. Přestože to bylo dost živelné vystoupení, okořeněné poněkud excentrickým basákem Carltonem Armstrongem s nástrojem zavěšeným proklatě vysoko, které bavilo (jako obvykle) nepříliš početné publikum Blue Festu 2017, jež se na jeho výzvu zvedlo i ze židlí. A pro ty, kteří se nezvedli si došel až ke stolu. Ale na mě to nějak nefungovalo.
To následující šedesátiletý Kenny Neal (původem z New Orleans) byla jiná historie. Viděl jsem ho (i s jeho rodinnou kapelou) před lety, a vím, že se mi to tenkrát moc líbilo. A stejně tak i teď. Kenny výborně hraje na Telecastera, steel kytaru a foukačku, a dobře zpívá. A k tomu ho doprovází bratři Fredrick (klávesy) a Darnell (basa), letitý spoluhráč Bryan Morris na bicí, a nově Alphonso Guillory na saxofon. Tady teda na cosi, co (jak trefně poznamenal jeden z přihlížejících) vypadá jako nějaká zbraň ze Star Wars. I přes výše uvedenou výhradu jsem byl spokojenej. Dobrej večírek to byl.
Jindřich Oplt
Listopad 2017
