Mezinárodní festival Blues Alive Šumperk 2014 se konal od pátku 14. do neděle 16. listopadu. Představil pestré obsazení tuzemských i zahraničních bluesových hudebníků.
Pátek, ve znamení Muddy Waterse
Zahajovací koncert 19. ročníku BluesAlive byl ve znamení, samozřejmě nedožitých 101. narozenin Muddy Waterse. Domácí kapelu pro tuhle příležitost sestavil, již poměrně tradičně, Marcel Flemr, jeden z nejvýznamnějších představitelů české verze chicago blues. Uvedl několik skvělých hostů, jako je Kaia Brown, Boboš Procházka či Honza Švihálek. A pak přišlo to nejdůležitější, synové kalných vod Mississippi, a taky Muddy Waterse, Mud a Big Bill Morganfield. Nejdřív každý sám, ale nakonec to pěkně rozjeli i společně.
Sobota odpoledne, domestikovaní cizinci
Sobotní odpoledne si dalo za téma cizince, kteří se usadili u nás a dělají nám radost svojí muzikou, ale také odtud podnikají své výpady do světa. Takže jsme mohli vidět Jamieho Marshalla jeho Amplified Acoustic Band, Jimmy Bozeman & Lazy Pigs, a na závěr Phila Shoenfelta s Davidem Babkou.
Sobota večer, na sever i na jih
Sobotní večer byl poměrně radikálně geograficky rozdělen. Většinu tvořili hosté ze severu až Skandinávie. Ve foyer zahájil vítěz letošního Aperitivu, polský Jan Galach Band. Na hlavním pódiu poté další postupující, již z loňského Aperitivu, Tereza Hrubanová alias Electric Lady, jediný náš zástupce na hlavních koncertech. Bill Barrett, kterého jsme u nás několikrát viděli s Hazmat Modine, a Ryan Donohue, ten tady zase hrával s Crazy Hambones, mají blíže k jihu, byť Severní Ameriky, a dohromady utvořili skvělou dvojici. Poté publikum oslovil a velice pochválil Jay Sieleman, šéf The Blues Foundation, takto největší bluesové nadace na světě. Další duo bylo pro změnu z Finska. Black River Bluesman & Bad Mood Hudson. A ve Skandinávii jsme ještě zůstali, protože dalším číslem byl Thorbjørn Risager & The Black Tornado, pro změnu z Norska. No a na úplný závěr jsme se posunuli opět poněkud jižněji, do Idaha, odkud k nám přijel skladatel, zpěvák a harmonikář John Németh.
Nedělní odpoledne v rytmu Radia Dixie
Nedělní odpoledne bylo v šumperském H-clubu zcela v režii mladého, ale troufnu si říct už zasloužilého, internetového Radia Dixie. Otevřela ho velice zajímavá australská zpěvačka a kytaristka Suzie Stapleton svými poněkud temnými písničkami. Po ní přišli na řadu Sarah & the Adams, což je kapela kolem Šárky Adámkové. Asi nebudu moc originální, když napíšu, že mi přišla jako taková malá česká Norah Jones. Kapela je složená ze samých skvělých muzikantů, jako je hráč na dobro Luboš Novotný, basista Rasťo Uhrík nebo bubeník Martin Novák. A na závěr docela divoká pražská partička The Moonshine Howlers.
Nedělní finále
Finálový koncert načali ve foyer, stejně jako včera, Poláci postoupivší z jarního Aperitivu, tentokrát Joanna Knitter a její Blues & Folk Connection. Na hlavním pódiu to pak rozjeli slovenští Bluesraiders, které vede Ján Litecký-Šveda jr. Následující německé Georg Schroeter & Marc Breitfelder Trio mne zase tak moc nepřesvědčilo, a koneckonců ani italští The Cyborgs, kteří hráli po nich a vysloužili si všeobecnou přezdívku Svářeči. Pak se to ale zase obrátilo k, pro mne, lepšímu. Mike Zito & The Wheel byli docela osvěžením, a jejich host, kterým byla Samantha Fish. Před třemi roky jsme ji mohli vidět jako součást putovní Ruf’s Blues Caravan, jim to určitě nepokazil. No a finále, na které jsem se těšil dlouho předem. Otis Taylor Band, který u nás už sice taky dvakrát hrál (2007), nicméně jejich loňské vystoupení na Rawa Blues Festivalu ve mně zanechalo hluboký dojem. Hned na začátku ovšem přišlo, alespoň pro mne docela zklamání, když se namísto houslistky Anne Harris objevil jakýsi mladík. Nicméně, přestože se tím výrazně změnilo vyznění celého vystoupení, tak to byl opravdový bonbónek na závěr. No a na další jam session už mi nezbývaly síly, takže tím pro mne letošní BluesAlive skončilo. Nezbývá, než se těšit na to, čím nás pořadatelé překvapí při příštím, už dvacátém, ročníku.
Kompletní fotogalerii najdete na mém webu.
Jindřich Oplt
Listopad 2014
