Sotva jsem se vrátil z Liberce, hned jsem zas navečer vyrazil stejným směrem, tentokrát do svého oblíbeného Klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou, kde hrál Demian Band. S Demianem Dominguezem se znám od roku 2010, kdy u nás byl poprvé, a viděl jsem ho od té doby několikrát. Tentokrát se poprvé stalo, že přijel se stejnými spoluhráči, se kterými tady už byl. Edgar Garcia s ním sice jezdí pravidelně už čtvrtým rokem (předtím tady Demian byl pokaždé s úplně jinou partičkou), nicméně bubeník Beto Garcia tady byl předloni, zatímco v loňském roce u nás v Demian Bandu bubnoval Enrique Parra. Vystoupení již tradičně začalo sólovým výstupem Edgara Garcii, který kromě toho, že v kapele hraje na basu, je i dobrým kytaristou, zpěvákem a harmonikářem.
Po krátké pauzičce nastoupilo celé trio s docela výrazně obměněným repertoárem, ve kterém mě z nových věcí asi nejvíc zaujala dost zajímavá verze písničky Cry Baby, kdysi proslavené Janis Joplin. Jednu písničku pak odehráli mezi návštěvníky, Beto hrál na stůl, Edgar na harmoniku, a Demian potichu na kytaru a zpíval. Ve dvou peckách si taky oba Garciové odpočinuli, když Demian předváděl své kytarové kousky. Tohle všechno si samozřejmě vyžádalo přídavky, při kterých Edgar nahnal tančící dívky na pódium, takže večírek skončil všeobecným veselím. Jedinou vadou na kráse tak bylo to, že chlapci neměli co prodávat – a že zájemců o cédéčka tam bylo dost. Tak snad zase někdy příště.
Jindřich Oplt
04/2019
