Eric Sardinas dorazil s novou kapelou. Zhruba před půl rokem se k němu po letech vrátil Paul Loranger, basák kterej s ním nahrál první tři desky, a za bubny si sednul Demi Lee Solorio. Jelikož jsem byl na Sardinasovi asi po páté, tak bych měl mít možnost srovnávat, ale bohužel nějak nebylo co.
Podle (nejen) mého názoru, který samozřejmě byl částečně zkreslenej tím, že mi bylo celej den opravdu nedobře, nicméně jsem byl fakt natěšenej, byl Eric zcela zjevně víc než málo handicapovanej ať už legálními či nelegálními návykovými látkami, a to co jindy zahraje během jedné skladby mu tentokrát vystačilo na celý večer. O nějakém zpěvu se taky moc mluvit nedalo. Zkrátka průser! Jeho spoluhráči se jen dost těžko orientovali v tom, co se vlastně zrovna děje, a vypadali, že by se radši v prdeli viděli. I když mezi písničkami se tvářili nadšeně a šéfa mohutně podporovali.
Největší jeho fanynka, kterou znám (už dlouhá léta), která mu vede fanouškovský profil na facebooku, a která se přijela na české koncerty podívat z Barcelony, stála většinu času jako zařezaná a taky to nějak nemohla pobrat. Když jsem se k ní po koncertu blížil, tak už na dálku mi říkala „shut up“ drž hubu … nic neříkej. Když jsem se jí později ptal, jak pražský koncert, jestli byl lepší olomouckého, přišla mi poměrně lakonická odpověď „not much“.
Další koncert v Plzni byl zrušen údajně ze zdravotních důvodů, a tak jsem byl potěšen dneska ráno (píšu to schválně až po skončení té minišňůry), když se na facebooku objevila noticka Michala Beneše „koncert se Sardinasem super„, akorát doufám, že se to nevztahuje jenom na tu část, kdy hráli oni, tedy The Cell.
Další fotografie z koncertu na webu Jindřicha.
Jindřich Oplt
Květen 2016
