Od té doby, co Ivan Dostál opustil místo šéfa Národního domu, a tím i post šéfa Mezinárodního Jazz & Blues Festivalu Ústí nad Labem, přišel o možnost nějak výrazněji do průběhu festivalu zasahovat. Přesto se mu i letos podařilo, prostřednictvím agentury B. B. Art Production uspořádat jeden festivalový den, a to i přes zřejmý výrazný odpor svého nástupce ve zmíněných funkcích, který mu nakonec ani nedovolil aby se koncert konal tradičně v sále Národního domu. Navzdory tomu se v nepříliš vhodném sále Domu kultury, a to i přes slušnou katastrofu, která pořadatele odpoledne před koncertem postihla, odehrál se krásný večer plný špičkové muziky.
Večer otevřel místní Lazaret Band Dr. Šorfa, který udržuje odkaz nejenom svého zakladatele, ale zřejmě i duchovního otce celé ústecké bluesové scény Mudr. Jana Šorfa, který na začátku roku 2011 zemřel, a svým řízným elektrickým blues zahřál publikum na provozní teplotu.
SBB vznikli v roce 1971 jako Silesian Blues Band, ale krátce na to se stali doprovodnou kapelou Czeslawa Niemena, a když jejich angažmá u něho skončilo byli z nich už SBB čili Szukaj, Burz, Buduj nebo také Search, Break, Build a k hraní blues se nevrátili. Nicméně vždycky bylo a je v jejich hudbě obsažené, a v menší či větší míře vylézá v jednotlivých kompozicích na povrch. Zakládajícími členy jsou Józef Skrzek a Apostolis Anthimos, oba multiinstrumentalisté, a bubenickou stoličku v téhle kapele zahříval už nejeden zadek patřící ke známému jménu, často až světoznámému, jako třeba v případě Paula Wertico. V relativně nedávné době jsem je dvakrát viděl s mladým polským bubeníkem a vibrafonistou Ireneuszem Głykem, který se mi líbil převelice. V současnosti s nimi bubnuje další skvělý bubeník, tentokrát afro – americký, Robert Parker, Jr., který má za sebou spolupráci s dlouhou řadou význačných osobností. Namátkou třeba moje oblíbená Patricia Barber, Kurt Elling, John Patitucci či Bobby Watson, který nedávno vydal desku s Liborem Šmoldasem a jezdil s ním po českých krajích), a musím říct, že se mi hodně líbil, jakož i celá kapela, pochopitelně.
No a to nejlepší, aspoň pro mne, nakonec. Eric Gales začínal hrát se svými dvěma bratry a v 16 letech vydal svoji první desku a na základě jejího úspěchu zvítězil v čtenářské anketě Best New Talent časopisu Guitar World 1991. Tady jsme ho viděli s basákem Ericem Czarem, který hrával s Joe Bonamassou v době, kdy se mi jeho muzika ještě líbila, a bubeníkem T. C. Tolliverem, v jehož tváři jsou jasně vepsané roky strávené hraním s punkmetalovými Plasmatics a Wendy O. Williams. V roli vokalistky se krátce objevila také Ericova manželka LaDonna Gales. Viděl jsem je poprvé, ani nějak zvlášť naposlouchané je nemám což se budu snažit rychle napravit. Moc se mi to líbilo!
Fotogalerie z festivalu
Web
Facebook
Jindřich Oplt
Říjen 2013
