Jak už tak mám v posledních letech ve zvyku, vyrazil jsem alespoň na jeden večer (ten bluesový, samozřejmě) do Ústí nad Labem na 22. ročník Mezinárodního Jazz & Blues Festivalu, ačkoliv tam pro mne letos nebylo nic nového.
Shaun Booker jsem viděl před dvěma lety v Šumperku s kapelou Jonn Del Toro Richardsona. Tady měla úplně jinou, a vedl ji Noah Wotherspoon (toho jsem viděl loni v Přerově na Blues nad Bečvou), ale šlapalo jim to minimálně stejně dobře. Bylo to výborný a publikum, které vyprodalo sál Národního domu, se chytilo od samého začátku.
Jako druzí nastoupili Mungo Jerry, s jediným, ale tím nejdůležitějším, původním členem – dvaasedmdesátiletým zpěvákem, kytaristou a občasným hráčem na foukačku Ray Dorsetem. Vystoupení mělo obrovskou energii, kterou diváci svým aplausem radostně vraceli zpátky na pódium.
A na finále řízný bluesrock v podání Teda Horowitze, který je ale v hudebním světě znám jako Popa Chubby. Toho jsem viděl poprvé v roce 2000, a od té doby už asi pětkrát. Obvykle vystupuje v klasickém power triu, ale už jednou jsem ho viděl i s klávesákem. Taky tentokrát s ním jako host vystoupil známý newyorský bluesový pianista a zpěvák Dave Keyes, který na sebe převzal zodpovědnost za část vystoupení, nicméně hlavní slovo zůstalo Popa Chubbymu. Velice jsem si užil jeho písničku Nobody Loves Me Like I Love Myself, kterou mám rád už od roku 1998, kdy jsem ho poprvé viděl v tv přenosu z Rockpalastu.
Večer to byl vydařený velice, a tak budeme doufat, že se zase sejdeme za rok na 23. ročníku, na který nás pořádající Ivan Dostál na závěr srdečně pozval.
Jindřich Oplt
Říjen 2018
