Mezinárodní festival Front Porch Blues czyli Lauba Pełno Bluesa, dítko to význačného polského propagátora blues Andrzeje Matysika, promotéra, vydavatele renomovaného bluesového časopisu Twój Blues, a provozovatele umělecké agentury Delta Agencja Koncertowo-Wydawnicza se v polském Chorzówě pořádá už od roku 2006.
Ačkoliv jsem tam byl už několikrát zván, vyrazil jsem na festival poprvé až letos, čehož mi nezbývá než litovat. Festival Front Porch Blues 2017 zahájil v páteční podvečer na venkovní scéně chorzówské Sztygarky Zbyszek Jedrejczyk, hudební publicista, fotograf, ale hlavně muzikant, s dlouholetou praxí ve Spojených Státech, který provázel celým festivalem.
Na samotný začátek přivezl, jak sám řekl trošku dříví do lesa, protože Chorzów je přezdíván městem blues, svoji varšavskou kapelu Blues Time, se kterou dva členové harmonikář a bubeník hráli poprvé v životě, ale vůbec to nevadilo.
Po nich následovalo poměrně komorní vystoupení dua The Missing Part, čili dvou členů kapely Cheap Tobacco – Natalie Kwiatkowské a Roberta Kapkowského, kteří si takhle užívají jakýsi protiklad k energií nabitým vystoupením své domovské kapely.
Krásný večer uzavřel jam, ve kterém všichni postupně spojili své síly dohromady, a navíc se k nim přidala zpěvačka Joanna Kaniewska se svým manželem Przemkem, které jsme mohli vidět před lety s jejich kapelou Around the Blues na kolínském Southern Rock & Blues festivalu v Kolíne. Pak se ještě sedělo, povídalo a popíjelo s přáteli, zkrátka báječnej večírek.
Další dva dny festivalu probíhaly v jakémsi skanzenu, Hornoslezský etnografický park, který zabírá 22 hektarů uprostřed Chorzówa, a kde je na loukách mezi stromy rozmístěno 70 autentických historických dřevěných staveb. Na zápražích, či verandách, odtud polský název Lauba či Front Porch, dvou z nich se odehrávaly koncerty, třetí scéna byla naproti místní krčmě.
Začínalo se v sobotu v pravé poledne, a jelikož jsem to tam měl asi dva a půl kilometru, byl jsem v tom parném letním počasí odrovnanej už při příchodu a na nějaký odpočinek času nezbývalo, protože se místa pravidelně střídala, takže i mezi jednotlivými vystoupeními člověk něco nachodil.
Začalo mladičké duo Pola Chobot & Adam Baran, zpěvačka a kytarista, kteří se poznali, když byli na zkušené někde ve Státech, a v dubnu natočili za jednu noc v jakémsi studiu v horách EP. Za své vzory udávají celkem různorodou směs muzikantů, mezi kterými jsou třeba Skip James, Janis Joplin, Ella Fitzgerald, Miles Davis, Wes Montgomery, Bjork, Tomasz Stańko a spousta dalších, m. j. třeba i Bohumil Hrabal. Přestože spolu hrají velice krátce, tak už stačili posbírat spoustu ocenění na různých polských bluesových festivalech.
Do večera zahrálo devět více či méně bluesových kapel, takže zážitků byla spousta. Prvním z těch největších byl Tomek Kruk. Toho sice znám už léta, v duu s Bartkem Przytułou, ze kterého později vzniknul Gruff!, s Krakow Street Bandem, a naposledy jsem ho viděl na jarním Gala Blues Top, kde zaskakoval za Piotra Kozuba v triu Hot Tamales, ale nikdy jsem ho neviděl vystupovat sólo.
Až tady, a chvílemi jsem si připadal jako bych se přenesl nějakým strojem času asi tak o pětapadesát let zpátky, a viděl na nějakém lokálním „Newportu“ mladého Boba Dylana a zřejmě jsem nebyl sám, komu se to tak líbilo, protože byl myslím jediným vystupujícím, kterému bylo v jinak přísně dodržovaném časovém harmonogramu povoleno přidávat po intervenci samotného zakladatele Andrzeje Matysika.
Z dalších se mi velice líbili Outsider Blues a Amusing Companions opět s Tomkem Krukem, ale všichni vystupující včetne KSW4BLUES rozhodně stáli za pozornost. Za nás zahrála, jako obvykle výborně, Charlie Slavík Revue, a na samý závěr Juwana Jenkins, kterou opět doprovodil Charlie a spol.
Na pateční večer jsme se přesunuli do nedaleké Sztygarky, kde zahráli Cheap Tobacco, kteří už teda opravdu nemají s blues moc společného, ale má to takový koule, až z toho běhá mráz po zádech.
Poslední den festivalu v neděli zahájilo, opět v pravé poledne, trio Olek Górny Acoustic směsí nejen bluesových standardů. Následující rovněž trio Marcin Copik & Funky Train bylo už podle názvu z trošku jiného soudku, ale vůbec to nevadilo.
Země českomoravské tentokrát zastupovali přerovští Mothers Follow Chairs se zpěvačkou Petrou Polákovou-Uvírovou a výborným kytaristou Ivanem Němečkem. Už při jejich vystoupení se začalo nebe docela mračit, a o přestávce, tentokrát nuceně trošku delší, se spustil velice slušnej liják, takže mne docela potěšilo, že když jsem se vracel z obhlídky vedlejší scény, tak u mne zastavilo auto se slovenskou značkou a zevnitř se hlasem Ďura Turteva ozvalo – nesadneš si?.
Právě s Bobošem přejížděli z té nejvzdálenější scény, na které už měli všechno připravené a odzkoušené, na jedinou krytou naproti krčmě. Takže všechno znovu a tím pádem lehký časový skluz, na který doplatili právě oni.
Tuhle partičku Dura & Blues Club. jsem viděl už mnohokrát, a pokaždé v jiné sestavě a docela by mě zajímalo, kolik se tam už vystřídalo muzikantů. Tentokrát byla sestava mezinárodní – s osvědčeným tandemem Ďura – Boboš si zahrál polský kytarista Przemek Kaniewski, a v půlce jejich poněkud zkráceného programu se k nim zpěvem přidala jeho manželka Joanna.
Další slovenskou kapelou na pódiu byl Andy Ray Haverda Band se směsí country a rock’n’rollových hitů. Následovali The New Lessers, projekt novináře a muzikanta, kromě toho také obrovského znalce jazzu a blues a sběratele vinylů, Antka Krupy s názvem navazující na jeho kapelu Lessers z šedesátých let, se zpěvačkou a kytaristkou Agatou Ślazyk, který má současné posluchače seznámit s hudbou zlaté éry Woodstocku.
Také se přidal harmonikář a publicista Robert Lenert. K mému potěšení zazněly krásné verze písniček jako Lonely Avenue, John Barleycorn Must Die či Corrina Corrina a dalších.
Z mnohem modernějšího konce to vzala následující kapela klavíristy Krzysztofa Głucha Oscillate se zpěvačkou Agnieszkou Łapka. Mezitím se počasí umoudřilo, takže předposlední kapela hrála tam, kde původně měla. Hubert Szczęsny & Dharma Bums se už podle názvu netají, že velký vliv na ně měli Kerouacovi Dharmoví tuláci.
No a na závěr masakr největší – Makar & The Children of the Corn, hrající jakousi směs tex-mex-blues-country-rock’n’rollu, s postavou malým a objektivem téměř nezachytitelným Grzegorzem Świerkem, hrajícím na osmistrunnou basu, což je nástroj, který jsem viděl nejspíš poprvé v životě. Tím skončil open air program, a opět jsme se přesunuli do Sztygarky, kde byl nachystán opravdu důstojný závěr celého festivalu.
Kapela Old Breakoutvznikla před čtyřmi roky spojením dvou členů původních Breakout s mladšími muzikanty, a hraje jak písničky Breakout, tak nové věci, ovšem ve starém duchu a s texty, které stejně jako ty původní napsal Bogdan Loebl. Byly to naprosto vyčerpávající tři dny, ale určitě stály za to.
Zde kompletní fotogalerie festivalu Front Porch Blues czyli Lauba Pełno Bluesa 2017.
Jindřich Oplt
Srpen 2017
