Po třech letech znovu Henrik Freischlader. Tenhle koncert pořádal taky jablonecký Klub Na Rampě, ale protože Henrik projevil přání hrát v Praze, tak to bylo ve Vinohradském pivovaru. Lidi se docela sešli, i když by se jich tam určitě vešlo mnohem víc, a atmosféra byla velice příjemná. Za ty tři roky stihnul Henrik rozpustit svůj Band a později založit nové Trio s úplně jinými muzikanty, císařské licousy vyměnil za plnohodnotný vous a placatou čepici za apartní klobouček, čímž se stal vizuálně daleko přitažlivějším.
Co se hudby týče, tak nadále pokračuje v odklonu od prvoplánového blues k písničkám, kde to blues je tak nějak tušit někde vzadu. Když jsem dneska dělal fotky a poslouchal přitom jeho novou desku Openness, kterou tam včera asi komplet přehrál, tak moje dcera pravila „tohle je dobrý, není to tak přeblůzovaný“. No není, ale pro mě by přece jenom bejt klidně mohlo. Když jsem si pak pustil The Blues z roku 2006, tak jsem byl rázem v úplně jiném světě.
K mé lítosti taky zmizel můj oblíbený nástroj Hammond B3, a zvuk se stal tak nějak syrovějším a bigbítovějším. Že se vydává tímhle směrem bylo patrné už na jeho předchozí desce Night Train to Budapest, ale teď už je zase o kousek dál. Styl jeho písniček mi chvílemi připomíná Johna Hiatta. Je to takový písničkový bluesrock, kde je toho blues čím dál míň. Na druhou stranu je tam spousta dvou i tříhlasých vokálů. Instrumentálně a zvukově se tomu asi nedá nic moc vytknout. Je to pěkný, ale to blues mi tam docela schází.
Kompletní fotogalerie z koncertu zde.
Jindřich Oplt
Duben 2016
