Jedna z prvních věcí, které jsem v pátek na nádvoří zámku Žerotínů spatřil, byla úderka vydavatelství Indies Happy Trails. Jeho šéf Jaromír Kratochvíl zadal v pondělí do výroby cédéčko Vládi Mišíka s Radimem a Honzou Hrubým ze Špalíčku 2004, a teď ho tady s kamarády kompletoval, aby ho za chvíli mohl prodávat.
Jinak páteční program festivalu Valašský špalíček 2017 zahájil v M-klubu Andrštův Energit, na který jsem se už dlouho chystal, k mému zklamání Honza Holeček neměl svoje klasické hammondky, ale hrál na zřejmě vypůjčené XK-3c, ale i tak to bylo skvělý.
A pak už to šlo jedno za druhým. Ďura & Blues Club s Fedorem Frešem, kterého jsem za poslední rok viděl zřejmě víckrát než předtím za celej život, ČDG s Pavlíčkem a Kulichem, což je sestava, která je mi ze všech, které jsem kdy viděl, nejméně sympatická, ale přesto to bylo výborný.
Pak na chvíli ven – Synkopy, které (tenkrát ještě jako 61) neodmyslitelně patřily k mému dopívání, nicméně tady jsem je viděl na vlastní oči poprvé. Michal Prokop a Framus Five odehráli regulérní koncert, a pak se k nim přidala karlovarská filharmonie a odehráli legendární Město Er.
Mezitím jsem si ovšem odskočil zpátky do M-klubu na polské duo Makaron & Rajca, kteří proti Prokopovi neměli moc šanci na velkou návštěvu, nicméně hráli výborně. I Jackie Venson začínala když jestě byli lidi na Prokopovi, ale už od začátku jich tam bylo víc, a za chvíli se sál zaplnil. Tentokrát hrála sama, jen s občasnou skvělou výpomocí sopránky Joe Kučery, Čechoberlíňana, který kdysi dávno hrával právě s Framus Five.
Potom No Blues, kteří přijeli bez svého „šéfa“ Ad van Meurse, který je vážně nemocný, a tím pádem i bez své zpívající zvukařky Ankie Keultjes, která je jeho partnerkou. Na závěr Slovak Blues Project, tentokrát rozšířený o akordeonistu Mira Buzrlu a hostujícího Vladimíra Pavlíčka, se kterými si zajamovali i další hosté, a na závěr si, jako dárek Bonzovi, který ten den slavil sedmdesátiny, s nimi zahrála i Jackie Venson. Něco jsem vypustil záměrně, Knížákův Aktual a Hajnišovy Primitives Group jsem bohužel nestihnul. Bylo toho zkrátka moc.
Do sobotního programu Valašského špalíčku jsem vstoupil poněkud vláčně, hlavně díky svému po valašsku pohostinnému domácímu. Než jsme se vypravili do města, tak jsme v sobě měli nějakých sedm nebo osm prťátek nebo jak jim říkal, zkrátka malejch panáčků výborný slivovice. Taky jsem se bláhově domníval, že v tomhle počasí a v pravý poledne bude M-klub zívat prázdnotou, a pak jsem se do něj málem neprotlačil.
Jestliže včerejšek byl tady v režii Bonza Radványiho poněkud bluesový, dnešek měl na starost někdejší slovenský písničkář Ivan Hoffman, a mířil pod názvem Sľnovrat spíše do folku. Zahájilo trio Michala Prokopa s Lubošem Andrštem a Honzou Hrubým, ke kterým se přidal dávný spoluhráč z šedesátých let Joe Kučera, a hned po nich nastoupil se svým triem trabandita Jarda Svoboda.
Další trio hrálo o něco později na nádvoří a patřilo irské písničkářce Cathy Davey. Do klubu jsem se vrátil na folkové sdružení, které dalo celému programu jméno, tedy Sľnovrat.
Pak zase ven, na Progress Organization, které jsem viděl možná po nějakých čtyřiceti letech. Další trio potom patřilo neúnavné Jackie Venson, se kterou si opět zahrál světoběžník Joe Kučera. Pak ještě na skok do klubu na Hrozně, což je brněnská alternativní kapela s pětatřicetiletou historií, a zbytek už jsem dojel venku.
Hamburg Blues Band s jedním ze svých hostujících kytaristů Krissy Matthewsem (těmi dalšími bývají třeba Clem Clempson či Miller Anderson) rozehráli krásné vystoupení, a pak se k nim přidal první special guest – ten čtvrtý z Cream, Pete Brown.
Po řádné porci skvělé muziky si dali pauzu, kterou na vedlejším nádvoří krásně vyplnil Vláďa Mišík s Etc, a pak se vrátili znovu v plné síle, aby se k nim po chvíli přidala fantastická skotská zpěvačka Maggie Bell, která sice má všech svých dvaasedmdesát let vyrytých ve tvářích, ale je pořád krásná a hlavně skvěle zpívá. No a na závěr se ještě vrátil Pete, a creamovská Sunshine of Your Love, jejímž je spoluautorem, ve společném podání všech zúčastněných byla opravdu důstojným vyvrcholením celého Špalíčku, který takhle skvěle už několik desítek let připravuje jeho dramaturg Karel Prokeš.
Kompletní fotogalerie z festivalu Valašský špalíček 2017 zde páteční program a sobota na Špalíčku.
Jindřich Oplt
Červenec 2017
