Jubilejní XX. ročník Mezinárodního Jazz & Blues Festivalu v Ústí nad Labem se vydařil velice. Štěstí, že Ivan Dostál opustil komunální politiku a začal se zase naplno věnovat kulturnímu dění. Takovýhle tři kapely dostat do jednoho večera by se dalo nazvat skoro marnotratností.
Scott Henderson – to na mne bylo teda trošku tužší sousto. Brilantní kytarista, který hrával s Chickem Coreou, Joe Zawinulem či Jean-Luc Pontym, v současnosti vede kapelu Tribal Tech a vlastní Trio. Muzika je to podivná, někdy tam basa jede zdánlivě jednoduchou, skoro až bluesovou figuru, někdy se zblázní všichni tři, ale Scott, pokud zrovna nedává příležitost k sólům svým francouzským spoluhráčům (výborný bubeník Archibald Ligonnière, a Romain Labaye na basu), to tam solí furt ostošest. Až toho bylo na mne skoro moc. Ale paráda.
Stick Men „uuuhhh“, mráz po zádech. Pat Mastelotto je mimořádný bubeník, který tam navíc vyluzoval všelijaké (pa)zvuky na jakési zařízení, na které jsem neviděl.
Tonyho Levina jsem viděl s Peterem Gabrielem (a samozřejmě taky s King Crimson), a jeho hra na Chapman Stick je vždycky naprosto virtuózní. Markus Reuter hraje, narozdíl od svého předchůdce Michaela Berniera, na touch guitar, což je nástroj, na jehož vývoji se podílel, a na který se hraje podobně jako na stick, a ostatní tomu taky stick říkají. Muzika se mi moc líbila, obzvlášť díky občasným crimsonovským názvukům, ale i bez nich by to byl nářez velikej.
A na závěr opravdové blues. Chicken Shack letos sedmdesátiletého Stana Webba, který tuhle kapelu založil v polovině šedesátých let. O něco později se k ní přidala zpěvačka a klávesistka Christine Perfect, a to byla zřejmě její nejslavnější éra. Christine se později vdala za Johna McVie a odešla za ním do Fleetwood Mac, a od té doby kapela průběžně zaniká a znovu vzniká v neustále se proměňujícím obsazení.
V půl šestý, když jsem tam přišel, tak byl Stan naprosto v pohodě a ve figuře, když se krátce před jedenáctou dostal na pódium, byl stále v pohodě, nicméně na jeho pohybech bylo znát, že mu pivo zřejmě zachutnalo velmi. Každopádně to odzpíval bezchybně, a zahrál co zahrát bylo potřeba. Bohouš Budina tam za mnou sice mručel něco o tom, že ho teda někdejší idol bluesovejch kytaristů pěkně nasral, ale otázka je, jestli by za střízliva zahrál něco zásadně lepšího. Když byl v roce 2001 na Blues v lese v Řevnicích, tak jsem ho propásl, takže nemám ani takhle vzdálené srovnání.
Z jeho spoluhráčů by měl být známý jen basák John Ellis, který podle pořadatelů hrával třeba s Peterem Greenem nebo s Chris de Burghem. Jeho tvář mi připadá povědomá, ale pořád nemůžu přijít na to, odkud bych ho mohl znát. Ostatní dva – kytarista Neil Archer a bubeník Chris Williams – doposud hrávali v lokálních kapelách, než je Stan oslovil. Určitě mi to nepřišlo jako žádnej průser a odcházel jsem dost spokojenej.
Fotogalerie Jazz & Blues Festival 2016 zde.
Jindřich Oplt
Říjen 2016
