Zhruba měsíc před svými dvaaosmdesátými narozeninami přijel John Mayall zase jednou k nám. Tentokrát ho hostilo plzeňské Peklo, a až na závěrečný faul velmi povedeně. O zahájení se postaralo mnou dosud neviděné Bluesberry Duo.
K jeho vzniku řekl Petar Introvič zhruba toto: „Mayallův tour manager nám sdělil, že sice můžeme hrát před panem Mayallem, ale nesmíme mít klavír, nesmíme mít bicí, a nesmíme mít basu. Můžeme být maximálně dva a musíme hrát akusticky“. Takže tak. Tím pádem se na pódiu objevil jenom Petar s kytaristou Jirkou Pospíchalem. Zahráli pár klasickejch fláků a na závěr Bluesovýho krále, což je Mayallovo Room to Move s českým textem legendárního Jaroslava „Tlučhoře“ Müllera. No a pak už hvězdy večera.
John Mayall přišel ve velmi dobrém rozmaru, neboť se mu podařilo vyprodat všechna cédéčka, která si sebou vzal ještě předtím, než vůbec začal hrát. Těch osm křížků mu ze zad nikdo nesundá, ale když je v pohodě, tak hraje opravdu skvěle a i zpěv zní tak, jak ho známe z dřívějších dob. Viděl jsem ho od pětaosmdesátého roku minulého století nejmíň podesáté, a tohle byl určitě jeden z nejlepších koncertů. Hrál skvěle na keyboard, foukačku i kytaru (k velkému překvapení všech měl, po těch desítkách let, kdy bývalo zvykem vídat ho převážně s vlastnoručně upravovanými a zdobenými hipísáckými kytarami, toho nejklasičtějšího Gibsona, jakého si člověk dokáže představit – 1958 ES-125), a dával velký prostor jak Rocky Athasovi s kytarou, tak basákovi Gregu Rzabovi. I Jay Davenport se sem tam blýsknul sólíčkem.
Hodinu a třičtvrtě hráli jak z letošního CD Find a Way to Care, tak z nedávno vydaného archivního živáku z roku 1967, i třeba z legendárního Blues from Laurel Canyon a dalších desek, a plzeňské mnohogenerační publikum se jim odvděčilo pořádným kotlem, vřískajícíma holkama, které staré pány uváděly do vytržení, že by tam byli schopni udělat snad cokoliv.
No a tohle celé si samozřejmě chtěl vyfotit Petar Introvič, který tam ze strany vykukoval mezi závěsy na pódiu a fotil a točil, a přitom se bohužel ani trochu nesnažil být nenápadný, takže jeho oblíbený tour manager ho po chvíli dost nekompromisně vystrkal někam dozadu. Co se dělo dál nevím, ale dávno po koncertě se kousek ode mne v předsálí objevil člen ochranky vlekoucí Petara a snažící se ho vystrkal po schodech ven. Ten se samozřejmě jen tak nedal, takže za chvíli jich tam bylo několik, Petar ležel na schodech, zkrátka nic hezkýho. On sám k tomu na webu Bluesberry napsal tohle:
Mayall, Plzeň, 31.10.2015
Koncert – skvělý
Publikum – skvělé
Shitt manager Mayalla
Co se stalo? „V návalu nadšení jsem si chtěl natočit kousek atmosféry. Šatnu jsme měli hned vedle podia, tak jsem šel mezi závěsy a točil jsem. Manager za chvíli přiběhl a z podia mě vykázal. Už jsme byli s Jirkou v autě a já se rozhodl vrátit se a koupit si za 500 kaček CD – až dnes jsem zjistil, že to není CD Mayallovo ale nějakého kytaristy a on je tam jako host :-(. Když jsem šel od stolečku s CD, tak na mě nastoupil 1 člen místní ochranky s tím, že má nakázáno mě vyhodit (na rozkaz managera). Což jsem samozřejmě odmítnul. Ten mě nazvládnul vyhodit, tak nastoupilo na mě 5 mladých siláků a mela začala. Dlouho jsem se vzpíral, na schody se mnou praštili. Pak mě ale zkroutili ruce tak bolestivě, že jsem se poddal. Vyvedli mě nahoru a vyhodili na chodník. Dnes jsem strávil pěkné 3,5 hodiny na Bulovce. Naštěstí nic zlomeného, jen zhmožděniny kotníku, zápěstí, boule na čele a naraženého hrudníku. Ještě teď jsem nasrán! (omlouvám se za hrubý výraz, ale to nejde lépe napsati)“. Petar.
No, a to je tak asi všechno. Kompletní fotogalerie z koncert zde.
Jindřich Oplt
Listopad 2015
