Jestli se nepletu, tak Johnny Mastro zatím nakoukl do ČR jen loni koncem května, na jediný koncert v Ústí nad Labem. Letos se vrátil a ve spolupráci s Jazz Agency už těch vystoupení uskutečnil několik.
Já jsem ho viděl v Městském divadle Kolín, které se mimochodem stává kromě svého původního určení i docela slušným hudebním klubem, kde čas od času přímo na jevišti vznikne improvizovaný blues klub, což je prostředí sice poněkud nezvyklé, , ale rozhodně ne nepříjemné. Bubeník po vystoupení řekl, že měl celou dobu strach, že spadne do hlediště.
V hudbě téhle, v současnosti neworleánské kapely, se prolíná staré s novým, což je dáno i Johnnyho šestnáctiletým působením ve slavném losangeleském klubu Babe’s & Ricky’s Inn, kterému 50 let vládla Laura Mae Gross, ve finále devadesátiletá dáma z Mississippi, které nikdo neřekl jinak než Mama, a která muzikanty učila, že jediná barva, na které záleží je „blue“.
Charakteristický byl opravdu špinavý až by se chtělo říct „zasraný“ zvuk kytary, a v podstatě i Johnnyho harmoniky, na kterou hraje dobře a účelně, bez zbytečných parádiček na efekt, čímž se liší od našeho Matěje Ptaszka, kterého mi jinak zjevem tak nějak docela připomínal. Rytmika byla v podstatě spolehlivým motorem, bez nějakých úletů, takže jediný, kdo se tam občas rozdivočel byl Smokehouse Brown se svými kytarami.
Poté, co jsem loňské vystoupení propásl, ač mne na něj nestor českých harmonikářů, a bluesmanů vůbec, Bohouš Budina – byť na poslední chvíli upozornil, jsem moc rád, že letos jsem to pořídil. Líbilo. Hodně.
Kompletní fotogalerie Johnny Mastro v Kolíne zde.
Jindřich Oplt
Červen 2016
