Pátek 13.5.2016
Další, už pátý ročník spojeného Southern Rock & Blues Festivalu byl pro tuto příležitost dvoudenní. Páteční večer zahájil dobře známý Gamba Blues Band z přilehlého okolí – Přelouč, Chvaletice, Kutná Hora, Čáslav, jako obvykle při podobných slavnostnějších příležitostech posílen, v tomto případě o někdejšího člena, výborného harmonikáře Břéťu Olivu, a dechová sekce byla opět posílena o duo známé pod jménem Kosina Brothers, ovšem za tu dobu, co jsem je neviděl došlo u jednoho z bratří zřejmě k jakési podivné metamorfóze, jak vidno na fotografii nahoře.
Po nich jsme si střihli zopakování úvodního ceremoniálu pro ty, kteří ten původní nestihli, jako jsem byl třeba já nebo kameraman Pepa Odstrčil, který pořizoval záznam celého festivalu. Pak nastoupili maďarští Asphalt Horsemen, což byla fakt ostrá jízda. V zápětí atmosféru zklidnil Peter Lipa se skvělou doprovodnou kapelou, ve které samozřejmě nejvíc exceloval Michal Žáček se svými saxofony, a spoustou krásných, nikdy nenahraných písniček, třeba od Ray Charlese či s texty Milana Lasicy.
No a na závěr polští Rebelianci. A abychom měli ten Visegrád pěkně pohromadě pauzy v předsálí vyplňovalo Petra Börnerová Trio, což je uskupení dostatečně visegrádské samo o sobě. Petra je ze severočeské Bíliny, její manžel Tomáš Bobrovniczký pochází ze slovensko-maďarského pomezí, synek, který po většinu večera bubnoval se narodil v Praze, a harmonikář Besenyei Csaba je už podle jména Maďar.
Sobota 14.5.2016 odpoledne
Sobotní část festivalu měla ještě jakýsi předkrm v podobě místních veteránů, kteří si říkají Los Utřinos, původně to byli Los Invalidos, ale jestli jim už ty důchody sebrali, čert ví. Pak, za poledního vyzvánění zahájil odpolední program na náměstí kolínský místostarosta Tomáš Růžička, který jako obvykle měl nad festivalem záštitu. Při úvodní řeči přislíbil, že sice už to říkal loni, ale příští rok, že už si ten klobouk opravdu koupí. Tak budeme zvědaví!
Po hudební stránce zahájila odpolední koncerty chotěbořská kapela Shout the Blues Band s velmi dobrou zpěvačkou. Kdyby při tom nebyla tak vyšponovaná – přesto, že si se mnou dala těsně před tím panáka na uvolnění :-) – tak bych asi musel napsat výbornou zpěvačkou Kateřinou Agudelo Ramirez. Takže začátek dobrej.
Pak to teda z mýho pohledu dost spadlo. Další kapela se sice jmenovala Bluesable, ale s blues neměla nic společnýho, a jestli s jižanama, to si fakt netroufám soudit. Pro mne to byl docela průser. Muzikanti docela dobrý, zpěvák snad taky nezpíval nějak zvlášť špatně. Navíc bylo pozitivní, že zpíval česky ale horší už bylo co zpíval!. Ale pohybové kreace, které tam předváděl mne přiváděly k zoufalství a jeho manipulace s rebelskou vlajkou budila dojem obecného ohrožení. Naštěstí se začali sjíždět další hosté, takže jsem se mohl věnovat něčemu jinému.
No, a jelikož kapela Bandoleros se na poslední chvíli omluvila, protože jeden z jejích členů místo do Kolína vyrazil do nemocnice, tak další kapela, která potom nastoupila byla už pro odpoledne poslední. Ivan Hajniš & New Blues Band with special guest Arturo Soriano. Z toho jsem měl trošku obavy, protože sice členy kapely občas někde vídám, a vím, že jsou to skvělí muzikanti, ale Ivana jsem viděl jenom před mnoha lety v duu s hráčem na steeldrum Lesterem Jackmanem, a to zas tak moc blues nebylo, a těch několik bluesových ukázek, které jsem našel na youtube, mne teda nějak moc nepřesvědčilo. Naštěstí naživo bylo všecho jinak. Ivan byl výbornej, kapela byla ještě lepší, a největší překvapení byl hostující španělský saxofonista a flétnista. Dohromady se mi to fakt líbilo moc.
Sobota 14.5.2016 večer
Tak upřímně! Z večera si toho zas až tak moc nepamatuju. Holt už tyhle delší akce moc nezvládám, obzvlášť když je tam spousta kamarádů a každej by chtěl panáčkovat jak zajíc. Ale popořádku. Začala to formace místních legend kolem kolínského kytaristy Honzy Čerňanského, nazvaná Jirka Rollo & Co. (m.j. s Petrem Rybou, bratrem známějšího Pavla Jakuba Ryby, na basu). Líbilo, hodně! Po nich polští Highway, kteří byli vybráni dodatečně namísto švédských Rebel Roads, kteří museli ze závažných rodinných důvodů jednoho z členů účast odříci.
Následovala největší hvězda letošního ročníku, Monkey Junk z Kanady. Naposledy jsem je viděl asi tři týdny předtím v Polsku, takže pro mne žádné překvapení. Zdálo se, že se vesměs líbí. Mají poněkud nezvyklý posaz – dvě kytary a bicí, jenomže jedna z těch kytar má dělené snímače a spodní struny žene do basového aparátu a ty ostatní do kytarového. Takže Steve Marriner hraje současně na basu i na kytaru, a ještě k tomu občas na harmoniku a zpívá. Něco takovýho u nás stíhá Vašek „Bahňous“ Blabolil, jenomže ten k tomu ještě nohama hraje na bicí a tak si vystačí sám.
Na finále Blue Rocket. To je velice malebná partička, ale už jsem je párkrát viděl jako předskokany americkejch kapel, a tak jsem po chvíli zatroubil k ústupu. Ostatně, když tady tak koukám na ty fotky, tak bylo fakt na čase. Už jsem tam byl docela k nepotřebě. Jo, a přestávky v předsálí vyplňovalo výborné akustické duo Racek – Vaňkát, které se předloni úspěšně prezentovalo na Blues Aperitivu.
A zde najdete kompletní fotogalerii festivalu Southern Rock & Blues Kolín 2016.
Jindřich Oplt
Květen 2016
