Již delší dobu začaly prosakovat na veřejnost zprávy, že legendární postava české (československé) rockové scény, zpěvák, kytarista a skladatel Vladimír Mišík zvažuje ukončit svoji mnohaletou a velmi úspěšnou kariéru. S nástupem dubna učinil zpěvák na svém webu krátké, avšak vše vysvětlující vyjádření: „Vážení přátelé, již delší dobu posmutněle přemýšlím o chvíli, kdy se budu muset pod tlakem svých zdravotních problémů rozhodnout, jak dál. Taková chvíle nastala paradoxně v těchto dnech, kdy se stejně koncertovat nesmí. Omlouvám se, i přes zvyšující se dávky léků jsem dlouhodobě zkoušel pokračovat v koncertování, ale už opravdu nemohu. Neradostně přiznávám, že jsem donucen ukončit koncertní činnost“.
Mišík byl zakládajícím členem slavných českých kapel The Matadors a The Blue Effect, následně zažil vrcholnou éru skupiny Flamengo. Později sestavil vlastní skupinu Etc… , s kterou vystupoval až do konce své bohaté kariéry. Všechny desky, na kterých se Vladimír Mišík podílel, stojí za poslech a nejen naše generace se k nim bude ještě dlouho vracet. Ať už se jedná o album Meditace (1970, Blue Effect), Kuře v hodinkách (1972, Flamengo) či jedenáct alb se skupinou Etc… , vydaných v průběhu let 1976 – 2010. Rád bych také upozornil na velmi zajímavý počin vydavatelství Indies Happy Trails a album S nebem to mám dobrý (2017) trojice Mišík & Hladík & Hrubý, které je záznamem jejich výborného společného koncertu na festivalu Valašský špalíček 2004. Poslední a vysoce ceněné album Jednou tě potkám (2019) natočil se studiovou skupinou Blue Shadows, ale to již nestihl koncertně představit.
Téměř shodně s jeho vyjádřením se objevila zpráva knižního vydavatelství Galén, že za několik dnů vyjde nové, rozšířené vydání knihy Ondřeje Bezra a Vladimíra Mišíka Byl jsem dobrej. Jedná se o v pořadí již čtvrté aktualizované vydání zpěvákových vzpomínek. Nové vydání je dotaženo téměř do současnosti, popisuje dobu příprav a následné realizace alba Jednou tě potkám, první vlnu koronaviru a ceremoniál předávání výročních hudebních cen Anděl za rok 2020. Vladimír Mišík tehdy získal za své poslední album celkem šest nominací a všechny nakonec úspěšně proměnil ve zlato! Nové vydání knihy je navíc doplněno raritním přílohovým cd (A)live Toronto 2002 se záznamem dobového koncertu Vladimíra Mišíka s houslistou Janem Hrubým v kanadské hospodě Praha.
Patřím mezi pamětníky, poprvé jsem Vladimíra Mišíka viděl ještě v dresu The Blue Effect, následně několikrát ve slavné sestavě Flamenga, včetně jejich vystoupení na III. Beatovém festivalu v Praze. Zažil jsem krátkou éru kapely Formace i Mišíkovo hraní se skupinou Energit. Poté bezpočet koncertů různých sestav akustického Čundergroundu či skvělých sestav Etc, kteří vždy patřily mezi nejlepší české kapely. Poslední sestavu Etc s Mišíkem jsem naživo viděl naposledy v červenci minulého roku, v pauze mezi koronavirovými zákazy, kdy na společný open air koncert Etc s Prokopovými Framus Five přišlo v Hradci Králové více jak pět set nadšených posluchačů. Když se v noci rozcházeli, málokdo si pomyslel, že zažil jeden z jeho vůbec posledních koncertů. Na obloze svítily hvězdy a někde ve veliké dálce mezi nimi také planetka 18456, objevená v roce 1995 a pojmenovaná Mišík.
Sám jsem Mišíka objevil, stejně asi jako mnozí z vás, již na konci 60. let. Několika generacím posluchačů v tehdejším Československu pomáhal překonávat různé životní peripetie, objevovat kvalitní hudbu, poezii, smysluplné texty i správné občanské postoje. Vladimíre, za všechno moc děkujeme!
Text: Jaroslav Foršt
Foto: Petr Sedláček
06/04/2021
